V únorovém čísle jsme se zabývali šikanováním v jeho typické podobě ve školním, učňovském a vojenském prostředí, které je charakterizováno agresivitou typickou převážně pro chlapce a mladé muže, agresivitou, která se projevuje fyzickou i psychologickou agresí v jednodušší podobě.
Šikanování se však vyskytuje i na pracovištích mezi lidmi, které bychom mohli označit jako dospělé, inteligentní a kultivované. Je jasné, že podoby a formy takového šikanovaní budou odlišné a poněkud odlišné budou i příčiny a motivy takového jednání. Ukážeme si, že oba typy šikanování mají mnoho styčných bodů, ukážeme si i rozdíly mezi oběma typy šikanování.
Šikanování na pracovišti zdánlivě inteligentních a kultivovaných lidí - v kancelářích, v redakcích, ve zdravotnictví - se označuje jako mobbing. Od běžného šikanování se odlišuje zejména vysokým stupněm psychologických a mizivým procentem fyzických útoků, vyšším podílem donášení nadřízeným a intrik, nižším fyzickým ohrožením, ale se stejnými psychologickými, psychosomatickými a sociálními následky a zejména - vysokým stupněm existenčního ohrožení.
Na rozdíl od běžného šikanování se podstatně liší v motivech - zatímco běžné šikanování je charakterizováno iracionální touhou po moci a vytváření falešného pocitu bezpečí, mobbing má nepřehlédnutelné racionální prvky. V situaci, kdy existence každého pracujícího člověka je nejistá a hrozba výpovědi se jako Damoklův meč vznáší nad každým pracovníkem, má mobbing za cíl učinit z jiného člověka problémového pracovníka, učinit jej terčem kritiky a různých kárných opatření a, samozřejmě, prvním kandidátem výpovědi při příležitosti nejbližší "reorganizace". Tím se umožní jiným lidem přežití dalšího kola.
Stejně jako v případech šikanování, i případy mobbingu můžeme rozdělit do jednotlivých stupňů a fází. Tyto fáze jsou zhruba následující:
Jaké jsou metody a strategie mobbingu? Základní strategií je, stejně jako v případě šikanování, izolace postiženého pracovníka. Takto postižený kolega je ignorován, není zván na přátelská posezení, ani na společný oběd, není zván k oslavám, nikdo s ním nekomunikuje pod záminkou nedostatku času nebo i bez této záminky. Může být vyloučen i z oficiálních akcí, jako např. z porad. Na těchto poradách není zpočátku připouštěn ke slovu, později již není na tyto porady zván vůbec.
Další mimořádně častou a destruktivní mobbingovou strategií je šíření pomluv. Pracovník se stává vděčným námětem drbů, jeho či její pracovní výkony, soukromý život i nešťastné výroky se znovu a znovu přetřásají a chyby se neúměrně zveličují a přidá se mnoho polopravd či vyslovených lží. Nadřízení jsou okamžitě informováni o sebemenším zaváhání pracovníka, když oběť vstoupí do místnosti, může si na 90 procent být jista, kdo byl právě námětem rozhovoru... S obětí se komunikuje pouze v mnohoznačných narážkách, stíhá se postraními pohledy, či významným pohledem přes horní okraj brýlí... a pokud postižený pracovník žádá vysvětlení, odpovědí bývá mnohovýznamné mlčení, či odpovědi jako - "přemýšlej o tom" nebo "přeber si to" nebo "kdo se cítí ať se vtípí" apod.
Sabotování práce je další účinnou mobbingovou strategií. Postiženému jedinci se neposkytují důležité informace, ať již oficiální či neoficiální. Pracovník se nechá v nevědomosti a lehce se tak dostává do dalších potíží. Pokud se brání tím, že nebyl správně informován, je usazen slovy "máte dávat pozor, mluví se tady o tom celou dobu" nebo jinými ostrými slovy. Výsledky práce takového pracovníka se ztrácejí, mohou se i ztrácet soubory v počítači, nebo se může do počítače nasadit virus... a opět se vše svede na oběť samotnou slovy jako např "to máte z toho že si tam pořád nahráváte nějaké hry (věci z internetu)", apod. Pokud se cokoliv rozbije, ať už počítač, kopírka, kávovar... prostě cokoliv, je jasné kdo za to může...
Znevažování výkonů a schopností je další mimořádně rozšířenou strategií. Sebemenší chybička se nafoukne do obludných rozměrů a vezme se jako záminka, že pracovník nestačí na náročnější úkoly. Naopak dobrý výkon se přehlédne, případně zneváží např. tím, že podobný úkol již někdo dříve vyřešil, pracovník se dále kompromituje zdánlivě neškodnými žertovnými poznámkami tak, aby vedoucí tyto "žertem" pronesené připomínky jakoby "omylem" a "náhodou" zaslechl...
Poškozování soukromí je další mimořádně odpornou strategií. Oběť dostává anonymní zneklidňující telefonní hovory, soukromí oběti se dále přetřásá nechutným způsobem a oběť je prezentována jako nenormální a zvrhlý člověk. K tomu stačí například jednou zahlédnout oběť v restauraci, aby se z ní učinil alkoholik. Dělají se narážky na psychické zdraví, rozebírá se manželský život, nepěkně se hovoří o dětech. Často se využívá toho, že mnohé firmy požadují, aby zaměstnanec reprezentoval firmu i v soukromí. Toho se využívá k dalšímu promyšlenému stupňování tlaku.
I když mobbing může postihnout kohokoli, lze u určitých jedinců předpovídat s velkou pravděpodobností, že se stanou oběťmi. Takové typické oběti jsou především lidé nějakým způsobem oslabení a potřební. Čili především lidé osamělí a lidé, kteří velmi své pracovní místo z existenčních důvodů potřebují. Takoví lidé se chovají bez patřičné sebedůvěry, čímž bezpečně přitáhnou pozornost agresorů.
Rovněž je velmi nedobré přijít někam jako nový pracovník do sehraného kolektivu.
Člověk nějakým způsobem nápadný si může být téměř jist, že se stane obětí.
A v neposlední řadě se jedná o lidi úspěšné a aktivní, kteří svým pracovním zápalem ohrožují zaběhané pořádky. Tito lidé se stávají terčem nenávisti všech, včetně nadřízených, kteří se cítí ohroženi.
Aby mohlo dojít k nastartování mobbingu, jsou nezbytné určité předpoklady. Mimo výše zmíněných charakteristik typických obětí jsou to dále osobní vlastnosti agresorů a atmosféra na pracovišti.
Atmosféra na pracovišti je charakteristická zejména stresem z přetížení a z existenční nejistoty. Konkurenční tlak a strach ze ztráty zaměstnání jsou hnací silou mobbingu. Jednotvárnost a nuda přispívají významným podílem a špatný styl řízení (v současné době spíše pravidlo než výjimka) dotvrzuje neradostnou situaci.
Výše uvedené strategie a motivy se týkaly především mobbingu typického pro situace, kdy spolupracovníci šikanují svého kolegu. Ale šikanovat může i vedoucí podřízeného a to je potom opravdu velmi zlé. Vedoucí je rozhodující osobnost pro každého pracovníka, má autoritu delegovanou vedením podniku a důvěru svých nadřízených. Vedoucí má jiné motivy pro šikanování podřízených a používá i jiné strategie.
Mezi jeho základní motivy patří zejména žárlivost na schopného pracovníka a obava o svoji pozici. Nezanedbatelný motiv tvoří rovněž hněv na organizaci a nenávist vůči nadřízeným (kteří mu. mimochodem, projevili důvěru a svěřili vedoucí pozici).
Mezi základní strategie mobbingu ze strany šéfa patří přidělování příliš primitivních úkolů, které jsou hluboko pod úrovní kvalifikace postiženého pracovníka, nebo naopak úkolů příliš náročných, nezvládnutelných.
Další strategií je přidělování úkolů těžko stravitelných pro pracovníka a zejména trvalá kontrola včasné docházky a přítomnosti na pracovišti. (toto poslední je evergreenem šéfů na celém světě).
Mezi oblíbené metody šéfů patří rovněž připravit překvapení po dovolené nebo nemoci - například chybí počítač nebo tiskárna, pracovník byl přestěhován do jiné kanceláře apod. Šéf přestává nepohodlného pracovníka zvát na pracovní porady nebo jej na nich nepřipustí ke slovu. Ve výjimečných případech se šéf dokonce může snažit dostat nepohodlného pracovníka na psychiatrii.
Důsledky mobbingu bývají podobně zhoubné jako v případech klasického šikanování. Jedná se o celý soubor psychických i fyzických potíží, které se s časem neustále zhoršují. Mezi psychické potíže patří poruchy spánku, únava a deprese, poruchy koncentrace, sklon k alkoholu a drogám, poruchy sebehodnocení a myšlenky na sebevraždu. Rovněž velká část dokonaných sebevražd připadá na vrub mobbingu.
Vedle těchto psychologických problémů má postižený sklon i k psychosomatickým chorobám, mezi něž patří opět astma, cukrovka, zvýšený krevní tlak, zvýšená činnost štítné žlázy, oslabená imunita, sklon k nádorovým onemocněním, hormonální potíže a jiná onemocnění.
Mobbing má ovšem negativní důsledky i pro pracoviště. Šikanovaní pracovníci se neztotožňují se svým podnikem a podávají "vnitřní výpověď" (analogie vnitřní emigrace z dob reálného socialismu). Jejich motivace rapidně klesá a prudce se zvyšuje i jejich nemocnost a invalidita. V zaměstnání zůstávají jen průměrní a podprůměrní, kteří nemají kam jinam jít.
Odolnost proti mobbingu závisí na sebedůvěře a schopnosti snášet stresy a řešit problémy. Tvrdší typy zde mají nezanedbatelnou výhodu. Závisí na dobrém rodinném zázemí, osamělost je mimořádně nebezpečná a zhoubná. A zejména závisí na dobré finanční situaci. Je-li člověk dobře finančně zajištěný, nemá zapotřebí setrvávat v zaměstnání, kde je vystavován ponižujícímu a nebezpečnému zacházení. A dobře finančně zajištění lidé se ani nestávají terčem mobbingu, protože mobbing zpravidla postihuje lidi nějak oslabené a potřebné. A tato odolnost závisí dále na kvalifikaci a ceně pracovníka na trhu práce. Lidé s dobrou a zejména široce žádanou kvalifikací znalí ovládání počítačů, jazyků apod. nejsou zdaleka tak ohroženi případným mobbingem jako lidé závislí na uplatnění v úzce specializovaném oboru.
Z výše uvedeného vyplývá i strategie obrany proti mobbingu. Je třeba usilovat o co nejlepší finanční zajištění. Dále je třeba usilovat o neustálé zvyšování ceny na trhu práce, neustále zvyšovat vlastní kvalifikaci, studovat ovládání počítačů, internet, jazyky. Je potřeba se aktivně věnovat rozvíjením kontaktů s lidmi v okolí, na pracovišti s těmi, kteří ještě nejsou zapojeni. Je ale třeba si uvědomit, že i neangažovaní pracovníci mají tendenci se odtáhnout od kolegy, který byl dán do klatby. Je mimořádně třeba se věnovat rodině a rodinnému a partnerskému životu a toto zázemí aktivně rozvíjet. Velmi dobré je mít hodnotné koníčky a dosahovat v nich mistrovství tak, aby se mohly eventuálně stát i novou profesí. A v neposlední řadě je dobré věnovat se obecně prospěšné práci. Tato práce nejen pomůže zvýšit vlastní sebehodnocení, ale pomůže i v zapojení se do sítě sociálních vazeb a vztahů nezbytných pro vysokou kvalitu života.
Je zřejmé, že mobbing je opět velký problém, jehož význam s rostoucím tlakem na existenční jistoty narůstá. I Mensané - a mnohdy právě oni - se jistě s tímto jevem již setkali. Budu rád, podělíte-li se mnou o své zkušenosti. Budu se těšit na diskusi.
Vašek Janoušek aka Asdareel