Představme si následující situace: Několik chlapců obstoupí osamělého chlapce, strkají do něj, cloumají s ním, vyhrožují mu a baví se jeho strachem a ponížením. Nebo mu komplikují cestu ze školy, přepadají jej ze zálohy a bijí. Nebo jej obstoupí a za krk házejí hořící zápalky. Jindy jej ve třídě postaví ke zdi a nutí jíst odpadky. Nebo jej nutí vkleče prosit o milost a odříkávat sebezhanobující věty. Nebo jej nutí k odevzdávání svačin pod pohrůžkou bití. To všechno jsou projevy šikanování a myslím, že v té či oné podobě se s ním již setkal kdokoliv z nás. Chtěli bychom pomoci, ale nevíme jak. Říkáme si, co se to s těmi dětmi děje...
Abychom porozuměli dynamice šikanování, je nejprve třeba pochopit základní zákony skupinové dynamiky a teorii kognitivní disonance. Tato teorie, jejímž autorem je Leon Festinger říká, že chování, myšlení a emoce mají tendenci být spolu v souladu. Změníme-li násilně jednu z těchto kategorií (zpravidla chování) , ostatní dvě mají tendenci následovat tak, aby integrita osobnosti a její sebeúcta neutrpěly vážnější šrámy. Pro jednoduchou ilustraci si zde můžeme připomenout známou bajku o kyselých hroznech. Tato teorie má však mnohem obecnější platnost.
Základem šikanování jsou zákony skupinové dynamiky. V každé sociální skupině v živočišné říši, ať už lidské nebo zvířecí, se vytvoří sociální hierarchie. Na vrcholu této hierarchie je jedinec alfa.(Pozice v sociální hierarchii se označují řeckými písmeny). Druhý jedinec v pořadí je tedy beta. Třetí je gama a tak to jde dále, až poslední jedinec této hierarchie je omega. Jedinec omega je tedy na chvostu sociální hierarchie, na konci sociometrického žebříčku.
Ve všech skupinách - i v těch, kde se nešikanuje - jedinec omega existuje. Je to jedinec nejméně oblíbený, má nejméně kamarádů , pokud vůbec nějakého, slouží jako obětní beránek při neúspěších skupiny, jeho okolí se směje při jeho neúspěchu (například u tabule) a tento neúspěch anticipuje (očekává).
Je nutné si uvědomit, že jedinec omega je v každé skupině. Buď se jedná o jedince, který si dispozice pro zaujetí této pozice nese již v sobě (jaké tyto dispozice jsou, si ukážeme později), nebo, není-li ve skupině žádný takto disponovaný jedinec, na někoho to místo prostě zbude.
Boj o sociální hierarchii proběhne velmi rychle, nemilosrdně a zpravidla platí, že ustavená sociální hierarchie je jednoznačná (pomineme-li románové situace, kdy ve třídě dochází k souboji dvou silných osobností, bídáka a správného chlapce, přičemž správný chlapec vždy vítězí). Toto je jistě nepříjemné pro omegu, nicméně to ještě není šikanování. K šikanování dochází tehdy, existují-li pro to předpoklady. Tyto předpoklady jsou dány osobností oběti, osobností agresorů (těch, co šikanují) a strukturou skupiny, ve které k šikanování dochází.
Co je to šikanování a jak jej odlišit od běžného, třebaže nepříjemného chování ?
Definice šikanování (jedna z možných): Jeden nebo více jednotlivců úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje jednoho nebo více jiných jednotlivců (spolužáků) a používá k tomu fyzickou agresi a psychickou manipulaci.
Jaká může být tato fyzická agrese ? Může se jednat například o věšení na lustr, škrcení ,svazování, nasazování igelitového pytlíku na hlavu, pokus o vyhození z okna a předstírání tohoto pokusu, bodání nožem či kružítkem, bití důtkami, házení zápalek za košili, bití pěstí do obličeje či do břicha, rvačky, v nichž je jeden ze soupeřů výrazně slabší a s pláčem ze rvačky utíká jakmile se naskytne k tomu příležitost, skupinové bití (tzv.deka) a mnoho dalších.
Agrese ovšem nemusí být jenom fyzická. Je i agrese psychologická. Nejprimitivnější formou takovéto agrese jsou nadávky, výhrůžky, urážky a zesměšňování. Do této kategorie patří například i ponižující přezdívka. Mezi propracovanější formy psychologické agrese patří například násilné a manipulativní příkazy. Může to být ono známé metro, štěkání na vypínač, tlačení namalovaného auta na zdi, oběť může být nucena své trapiče vždy pozdravit při vstupu do třídy, pokleknout a políbit botu a mnoho dalších.
Časté je rovněž to, že oběť je udávána učitelům pro neexistující přestupky proti školnímu řádu, nebo je na ni svalována vina za přestupky spáchané někým jiným. Do další kategorie agrese patří krádeže a ničení věcí, rozřezání školních pomůcek nebo bundy apod.
Jaké mohou být pro toto velmi negativní jednání důvody ? Je to zejména silná touha po moci. Je to právě onen boj o moc a o energii, který jsem popsal ve své přednášce Dynamika mocenského boje. Dalším důvodem je snaha skrýt vlastní úzkost a strach a tyto emoce přenést - rozpustit je - v úzkosti a strachu někoho jiného. Vytvoření falešného pocitu převahy vytváří i falešný pocit bezpečí.
V každé skupině zasažené virem šikanování dochází k rozdělení na silné a slabé. K tomuto rozdělení dochází během prvních dní soužití, během prvních testovacích soubojů. Nelze přehlédnout ani náboženský aspekt přítomný v šikanování. Z tohoto úhlu pohledu se šikanování může jevit jako satanistický rituál, oběť položená na oltář Knížete Zla.
Šikanování ovšem není pevné a neměnné. Má mnoho forem a stupňů intenzity. Tyto formy a stupně lze zhruba shrnout do pěti základních stupňů.
Zmíněná teorie kognitivní disonance působí u všech zúčastněných jedinců. Působí u oběti, protože pro oběť je z důvodů duševní hygieny velmi obtížné přiznat si své postavení. Raději tedy předstírá, že celou věc chápe jako legraci a agresory označuje jako kamarády, v pokročilejších stadiích se s nimi může dokonce i identifikovat. Tato teorie působí i u agresorů - oběť si podle nich svůj úděl zavinila sama tím, že je nekamarádská, nekolegiální, že je srab atd., působí i u původně neangažovaných členů skupiny. Oběť si svůj osud podle tohoto mechanismu plně zasluhuje pro své domnělé poklesky. Pedagogové rovněž viní oběť - oběť s nikým nevyjde (kognitivní disonance), srab má dostat zabrat, je to jen taková legrace.
Oběť pod tlakem se opravdu začíná chovat divně, křečovitě, neuroticky. Učitelé žáka sami často ironizují a tím nahrávají agresorům. Přinejmenším projevují těžkou nedůvěru. Nejčastější jejich reakce jsou - to snad přeháníš, když ty s nikým nevyjdeš, zamysli se, jestli chyba není v tobě, všichni okolo tebe jsou blbí a ty jediný chytrý....Prostě takový jedinec je často omega i pro učitele a nezřídka dokonce i v rodině.
Jsou to osobnost agresora či agresorů, osobnost oběti či obětí a dále charakter skupiny, tvořící rámec šikanování.
Osobnost agresora - agresor zpravidla ochraňuje své sebepojetí pomocí racionalizace a projekce, dále se vyznačuje sobeckou a sebestřednou orientací. Jedná se vždy o silnou osobnost reagující silně ve stresových situacích, umí skrývat strach, je fyzicky disponovaný. Má velikou touhu po moci, pružné mravní mantinely, trpí absencí svědomí, lidé jsou pro něj materiálem k využití. Důvody k šikanování jsou zejména energetické upírství, potřeba rozpustit svůj strach v strachu druhého, vytvoření falešného pocitu bezpečí. Agresor není schopen empatie, jeho duchovní vývoj ustrnul na kojenecké úrovni. Dochází k uvolnění špatných sklonů a průchodu touhy po senzaci a utrpení.
Oběť - omega skupiny. Oběť bývá slabý a zejména bojácný jedinec, může mít i tělesnou vadu, neurotický např. vlivem rodinné výchovy , může mít vadu řeči. Zpravidla prohrává v prvním testování, při běžném pošťuchování se raději stáhne, liší se od skupinových norem. Jsou dvě možnosti - buď se jedná o typickou oběť, nebo na někoho to místo prostě zbude. Takový jedinec má šanci při změně prostředí se z této pozice vymanit, je to ale na úkor někoho, na něhož padne ten los.
Skupina - riziková konstelace je zejména skupina s tuhou vnější kázní hierarchicky organizovaná s výskytem většího množství agresivních jedinců. Šikanování má vzrůstající trend v této linii: základní škola, střední škola, učiliště, učiliště s internátem, vojna, vězení. Dále neosobní prostředí s velikým množstvím lidí. Šikanování se nedaří vůbec ve skupinách malých, nekonvenčně pojatých, s důrazem na lidská práva jednotlivce, kde se respektuje osobnost každého jedince (např. školy Waldorfského typu)
Následky šikanování jsou velice vážné. Jsou psychologické i fyzické a mohou v extrémním případě vést až k sebevraždě. Mezi psychologické následky patří zejména frustrace sociálních potřeb oběti, vystavení emočnímu tlaku, špatný poměr ke škole a k lidem, stálé napětí, špatná nálada a smutek. U pokročilejších stupňů šikanování to bývá rovněž všudypřítomný strach vedoucí k poruchám spánku, stálému vyčerpání a neúspěchům ve studiu i v soukromém životě. Fyzické důsledky jsou rovněž velmi zlé - totální vyčerpání organismu může vést až k psychosomatickým nemocem jako např. astmatu, cukrovce, zvýšené činnosti štítné žlázy a jiným nemocem. Stále vysoká hladina stresových hormonů v krvi vede ke zvýšenému krevnímu tlaku a ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních nemocí v dospělosti. Důsledky bývají i sociální - oběť má nízké sebehodnocení, špatnou společenskou pozici, tendenci stát se omegou již ve všech skupinách, i tam, kde se již nešikanuje. Je zhoršená schopnost navazovat normální komunikaci s lidmi a rovněž schopnost navazovat a udržovat vztahy je zhoršená.
Je zřejmé, že šikanování je veliký problém, který by nikoho neměl nechat lhostejným.
Vašek Janoušek aka Asdareel