Setkali jsme se na nádraží a má Paní mě odvezla do svého bytu. Hned po příjezdu se posadila na lůžko a já jsem poklekl k jejím nohám a začal jsem je líbat.
"Svlékni se", přikázala mi má Paní tiše po chvíli. Počal jsem se rozpačitě svlékat. Stál jsem před ní v trenýrkách...
"Do naha", zazněl další příkaz. Zavřel jsem oči. Zalila mě vlna studu... Svlékl jsem si trenýrky a poklekl jsem k nohám své Paní.
"Líbej mi nohy", poručila mi má Paní.
Pokorně a oddaně jsem jí dlouze líbal nohy. Měla střevíčky na jehlovém podpatku a já jsem jí dlouze líbal nohy, bral jsem špičky těch nádherných střevíčků do svých úst, něžně jsem je olizoval a cítil jsem, že má duše je úplně v rukou této podivuhodné ženy...
"Dáme si čaj, Asdareeli", řekla má Paní tiše. Pili jsme výborný čaj a povídali jsme si o běžných věcech. Potom mi má Paní řekla: "Asdareeli, poklekni". Poslušně jsem poklekl. Má Paní držela v ruce kožený obojek. "Tento obojek ti nyní připevním na šíji. Budeš jej nosit jako projev své pokory vůči mně. Po celou dobu, po kterou budeme sami, budeš chodit v mé přítomnosti nahý a budeš mít vždy nasazený obojek. Pokud půjdeš ven, pokorně mě vkleče poprosíš o jeho sejmutí a já ti jej sejmu. A po svém návratu opět poprosíš vkleče o jeho nasazení a já ti jej opět nasadím. A až si na něj zvykneš, budeš v něm i spát. Nikdy si jej nesmíš sejmout bez mého svolení. V takovém případě bych tě přísně potrestala. Je to projev tvé oddanosti vůči mně, tvé pokory a připravenosti být mým otrokem navždy. Obojek je něco, co tě zbavuje svobody zevnitř a spoutává tvoji duši".
Byl jsem tou řečí své Paní úplně omámený, cítil jsem její magické, hypnotické působení. Cítil jsem, že mé otroctví dostává nové, pevnější a zřetelnější obrysy, cítil jsem, že nenávratně ztrácím poslední zbytky své svobody...
"Je to velký dar, který ti dávám, Asdareeli. Nyní mě popros o nasazení obojku. Skloň přitom obličej až k mým střevíčkům".
Sklonil jsem hlavu hluboko k zemi. Políbil jsem své Paní střevíčky a její nádherné nohy v jemných punčochách. Pak jsem začal pokorně prosit o nasazení obojku a přitom jsem se ústy stále dotýkal střevíčků své Paní.
"Má Paní", začal jsem ztěžka, "prosím, připevněte mi obojek. Toužím Vám projevit svoji pokoru a oddanost tím, že jej budu stále nosit".
"Zvedni hlavu, Asdareeli".
Pokorně jsem jí poslechl. Hleděl jsem jí do očí a cítil jsem pokoru, lásku, oddanost... cítil jsem všechny ty emoce jasně a s rozlišením jemných detailů... cítil jsem ty emoce a city, o kterých jsem si donedávna myslel, že je už nebudu schopen nikdy pociťovat. Má duše byla prázdná a mrtvá jako uschlý strom a nyní ji má Paní, má milovaná čarodějka a Vládkyně, opět začala probouzet k životu... Cítil jsem hlubokou vděčnost ke své Paní...
Má Paní mi připevnila obojek k šíji. Zalila mě vlna nepopsatelných emocí a pocitů. Cítil jsem, jako by ten obojek byly okovy spoutávající moji duši... cítil jsem, že jsem spoután a zotročen navždy, cítil jsem příliv pokory a oddanosti, jaký jsem dosud nepoznal, cítil jsem lásku a pocítil jsem žhavé bodnutí ve slabinách...
Má Paní mě sledovala mírným, moudrým a vědoucím pohledem.
"Obojek, Asdareeli", řekla tiše, "spoutá tvoji duši natrvalo. Již nikdy nebudeš jako ti svobodní lidé, kteří jej nikdy nenosili. I když ti jej sejmu, budeš prostě otrok, kterému byl sejmut obojek, nebudeš člověk bez obojku. Okovy na tvé duši jsou nesnímatelné". Cítil jsem, jak se mi řeč mé Paní vpaluje hluboko do duše...
"Poděkuj, Asdareeli", řekla má Paní a ťukla špičkou střevíčku o podlahu. Pokorně jsem přitiskl ústa k jejím nohám...