Nechci se zabývat smutnými a pobuřujícími kriminálními
činy, jakými je násilí, zranění atd. Znásilnění, ublížení na těle,
psychický nátlak nebo vydírání za účelem sexu nemá naprosto nic společného
s tím, co zde popisuji. Dominance a pokora ve zmíněném sexuálním hnutí je
hrou, která může být jenom předstírána, anebo také vystupňována do tělesné
bolesti. Vše a vždy záleží na osobní dohodě dvou partnerů: nikdy nic není
prováděno proti vůli druhého. To jsem z těchto setkání, diskusí a příkladů
pochopil naprosto jasně. Přesto je tento sexuální směr považován za společenské
tabu. Je v tom cítit paradox celého našeho společenského "morálního"
systému.
Muži a ženy, kteří se kloní k tomuto sexuálnímu směru, patří většinou
do kategorie lidí s vyšším vzděláním anebo s nadprůměrnou inteligencí,
zastávají vedoucí funkce v průmyslu, společenských institucích, jsou úspěšní
v obchodě a často vedou pro své okolí velice příkladný život. Kdo tedy
prohlašuje tyto lidi za špatné či nežádoucí?
Před několika lety jsem připravoval článek na téma dominance a pokory v
sexu pro Mladý svět. Rozsáhlá studie s množstvím fotografií vyšla ve
velkém vánočním vydání. Tehdy jsem se stal aktivním účastníkem různých
malých a větších skupin včetně The Eulenspiegel Society. Spolu s manželkou
jsme byli pozváni na desítky soukromých "párty" - a jak tedy tomu
rozumím, stali jsme se součástí tohoto hnutí. Při psaní zmíněného článku,
i této knihy, stojím na dvou březích jedné řeky zároveň. Snažím se psát
a posuzovat téma z pozice pozorovatele zvenčí, z pozice žurnalisty-sociologa-antropologa.
Bez překvapení zjišťuji, že jsem se stal natolik informovaným, že současně
zastávám myšlenkovou pozici zasvěcence, člena této aktivní většiny.
Na většině setkání těch skupin, jichž jsme se zúčastnili, převládala
dobrá nálada, spontánně veselá. Většinou tu byli značně atraktivní a
zcela normálně vypadající lidé, kteří mají naprosto normální vztahy ke
svým partnerům,jen navíc se snahou okořenit vše hrou dominance a pokory.
Pro takovou aktivitu je třeba vzbudit vnitřní tvořivý smysl a energii, a
proto se stávají pro své okolí pozitivně vzrušivým elementem. Ovšem na
druhé straně někteří v sobě nosí vnitřní pocit viny. Viny pramenící z
překročení hranice "zdravého rozumu" a morálky, ustanovené společností.
Tyto pocity ve většině případů trvají krátce v okamžiku, kdy se
eroticky seberealizují, jsou pocity viny potlačeny anebo zcela zaniknou. Prostřednictvím
svého morálně otevřeného sexuálního přístupu k životu nacházejí lepší
porozumění svých osobních citů a pocitů, věří, že nalezli klíč k
otevřenosti a upřímnosti. V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že
jejich schopnost být hlouběji intimní s partnerem zvyšuje jejich pocit
celkového vnitřního štěstí.
V době svého vzniku se společnost, která přerostla do The Eulenspiegel
Society, nazývala Masochist Liberation Front. Což naznačuje, a vlastně upřesňuje
vnitřní strukturu ve většině vztahů mezi ženou a mužem protkaných
dominancí a pokorou. Muž je podřazený, žena dominantní. Je to jakési obrácení
rolí zakotvených v naší kultuře, v západní i východní civilizaci.
Toto podvědomé moderní vědomí o dominantní roli ženy v životě společnosti
proniká stále více do programů televize, moderního divadla a filmu. V
reklamách je muž většinou zobrazován jako částečně nekompetentní tvor,
který potřebuje okamžitou pomoc k tomu, aby se například sám dokázal
oholit. V případě žen se průmysl a inzertní agentury chovají jako rovnoprávní
partneři. Zboží je ženám nabízeno taktně (ne vždy), přitom se vždy,
jakoby "mezi řádky", samozřejmě předpokládá, že žena sama by
jistě přišla na to, koupit takovou věc, a účelem této komerční
informace je pouze ušetřit jí čas. Muž bývá v reklamách často zobrazován
jako poloidiot, žena jen velmi zřídka, a to vždy s jasným důrazem na sebevědomí
ženy: "Ne ty, ale ty ostatní..., ty jsi přece jiná, lepší, mnohem
obdivuhodnější." Je to komerční hra vyplývající z vědomí, že ženy
jsou tou částí společnosti, která ve skutečnosti vydává peníze,
nakupuje pro rodinu, pro sebe, pro děti a pro muže.
Ve filmech je tato pozice ženy vyjadřována ještě silněji, někdy s výslovným
sexuálním podtextem. V mnoha programech televize prezentuje ženy v profesích,
které byly dříve výsostně mužskou doménou, jako např. v policii, armádě,
hasičském sboru apod. Stále zřejmější prezentace ženy jako silného
jedince, ženy plnící úlohu obránkyně zákona a ochránkyně lidských životů,
je v zábavných i v dramatických programech evidentně výrazem společenského
fenoménu potřeby obdivu k někomu. Co může víc vzrušit muže než překrásná
žena s vnitřní silou, která má ve svých rukou obrovskou moc? Ostatně jsou
o tom důkazy už z historie: například egyptská královna Kleopatra a mnohé
jiné ženy před ní a po ní. Přesto hovořím o obrácení tradičních rolí
muže a ženy.
V posledních letech, řekl bych desetiletích, se akceptace
hry na pokoru a dominanci stala běžnou. V Evropě stejně jako v USA existují
stovky časopisů s touto tematikou. Nové organizace rostou jako houby po dešti.
To vše rozšiřuje možnosti sexuálního života, který byl dříve přísně
tajen za zavřenými dveřmi ložnic. Mnozí se ale stále ptají: "Co je
to za ženu, která sní o tom, jak bít muže, jak ho ponížit, chovat se k němu
jako ke svému otroku nebo kusu nábytku? Pomátla se snad na rozumu?"
Je nutné se zamyslet nad tím, jaká je k tomu motivace, co se za tím vším
skrývá. Vymyká se skupina lidí s tímto sexuálním chováním z normální
společnosti? Odpověď na tuto otázku je velmi těžká. Každý jedinec nebo
dvojice jsou totiž naprosto odlišní, jiní než další dvojice či jedinec.
Pojďme tedy dále do hloubky.
Psychologové i psychiatři, a to i v Čechách, se snaží objasnit
psychologické faktory sexuální potřeby obsahující dominanci a pokoru mezi
dvěma souhlasícími partnery. Termíny dominance a pokora nejsou nikdy míněny
jako sociálně politický syndrom každodenního života. Dominance a pokora
jsou tady termíny týkající se výhradně efektu emocionálně-sexuálních
pohnutek mezi dospělými jedinci s plnou schopností rozvážit a udělat osobní
rozhodnutí. Tyto termíny jsou tedy také časově omezeny na dobu trvání
dobrovolného sexuálního vztahu.
Erotické hry manželských i nemanželských dvojic, v desítkách milionů domácností
celého světa, mají mnoho intimních momentů. Žena například požádá muže
(nebo mu nařídí), aby jí provedl erotickou masáž, či prostě masáž. Často
žena převezme iniciativu k vytvoření sexuální akce či pozice. A velmi často
taková výměna tradičních rolí nekončí v tomto stadiu, ale podle fantazie
a vynalézavosti dvojice může pokračovat krok za krokem, den za dnem a stává
se neoddělitelnou součástí vztahu.
Takové dvojice bych rozdělil asi do tří kategorií. V první jsou lidé, kteří
vše považují za vzrušující hru, něco méně obvyklého. V druhé
kategorii ti, kdo tyto hry považují za důležitou část své osobní vzájemné
erotiky. A do třetí kategorie patří lidé, kteří tento sexuální směr přijali
jako nedílnou část své sexuality, jako životní styl.
V diskusích s lékaři, psychology a psychiatry jsem byl ujištěn, že v 99
procentech případů nejde o mentálně patologický extrém, ale o běžnou a
častou výměnu dominantní role v sexuálním vztahu. Může být překvapením,
že ve většině případů je iniciátorem takových her partner, který je
submisivní, podřazený. Muži často požadují na ženě, aby nad nimi
projevila sexuální nadvládu. Ovšem výjimky potvrzují pravidlo. V některých
případech dává žena přednost submisivní, podřazené pozici.
První a nejdůležitější důvod, proč se muži a ženy věnují dominanci a
pokoře ve svém sexuálním vztahu, je nad slunce jasnější: otevírá se tím
před nimi nekonečná erotická cesta. Spatřují v tom hlubší, vzrušivější
a oživující sexuální zkušenost, která jim umožňuje prožít intenzivnější
pocit extáze a sexuálního uspokojení, než jaké poznali při tzv. normálním
sexu. V neposlední řadě tito lidé také mluví o uspokojení dalších osobních
psychických potřeb jedince. U muže to může být potřeba necítit odpovědnost,
která často nedílně patří k jejich každodennímu zaměstnání. Potřebují
se oprostit od této odpovědnosti, stát se svobodnějšími skrze zdánlivý
stav poddanosti ženě. Vliv takové intenzivní sexuální zkušenosti se ovšem
může přenést i do nesexuálních oblastí soužití.
Dalším důležitým prvkem této hry je chvíle poddání čili vzdání se.
Je to okamžik, kdy dojde k neverbální komunikaci mezi partnery a kdy vnitřní
požitek poddávajícího se a dominantního partnera se stane totožným.
Nastane dlouhotrvající mentální orgasmus, kdy vzájemné pozice dominance a
pokory se stanou nerozeznatelnými a vzájemně proměnnými.
Takový stav vnitřního prožitku a požitku je velmi obtížné sdělit
"nestrannému" pozorovateli. Obyčejně pohled "zvnějšku"
omezeně zaznamenává pouze "hračky", které jsou při této hře běžně
používány: pouta, důtky, biče, speciální úbory pro dominantní ženy
atd. Člověk dá příliš na vizuální zdání: to, co vidí, se často stane
pastí, omezujícím prostorem, z něhož nedohlédne dál. Většinou netuší,
že lidé, kteří aktivně prožívají tyto hry, nemají příliš možností
sdělit vnějšímu světu nesmírnou vzrušivost intenzivní fyzické, mentální
a emocionální stimulace. Později se zmíníme o tom, že tyto zkušenosti
mohou být přeneseny do každodenního života a zde způsobit změny chování.
Teď je nutné vědět, že mnoho lidí takto nově odkrylo své dosud nepoznané
vnitřní kvality, například zvýšené vědomí osobní síly a sebekontroly,
schopnost vyššího stupně vědomí sounáležitosti s druhou osobou. Tato
sexuální zkušenost může tedy nabýt kvality spirituální transformace,
duchovní proměny. Člověk pozorující vše zvenku nemůže vidět a cítit
tento způsob vnitřního růstu, k němuž dochází prostřednictvím hry
spojující rozkoš s bolestí. Nebo lépe: sdružující bolest a radost do
celkového prožitku, kde není již možné je rozlišit.